Inzerce      O nás     CzechCrunch  
Tisíc písní v kapse. „Otec iPodu“ Tony Fadell mluví o průběhu vývoje revolučního přehrávače
Hned první iPod představil legendární ovládací prvek click wheel

Tony Fadell si přezdívku „otce iPodu“ zasloužil hlavně proto, že vedl jeho vývoj po tom, co se v roce 2001 připojil k Applu jako designér. V roce 2008 odešel a v současnosti se angažuje v investiční společnosti Future Shape, kde pomáhá začínajícím technologickým podnikatelům, inženýrům a vědcům. Nyní si ale designér a inženýr, co se významně podílel na vzniku jednom z nejúspěšnějších kusů elektroniky v historii, udělal chvíli času a na Twitteru zodpovídal na otázky o iPodu.

Ten nebyl revolučním ani tak z hlediska samotného konceptu jako spíš provedení. Už v době jeho uvedení existovaly přenosné přehrávače hudby, ať už na fyzických nosičích nebo uložené v paměti zařízení. iPod ovšem zkombinoval velkou kapacitu, atraktivní minimalistický design a intuitivní ovládání do produktu, který v zásadě až do konce své (v iPodu Touch stále nějakým způsobem přetrvávající) existence na trhu nenašel silnější konkurenci.

Tony Fadell (Foto: Web Summit / Flickr)

Úspěch přehrávače Applu podle Fadella spočíval hlavně v dobrém odhadu trhu a zcela nové, originální hardwarové i softwarové formě zařízení. Dodává, že důležitý byl zároveň velmi rychlý vývoj celého projektu trvající méně než 20 měsíců, což prý překvapilo i Steva Jobse.

Na otázku, zda by s odstupem změnil nějaký aspekt hardwaru původního iPodu vzhledem ke všemu, co bylo tehdy dostupné, odpovídá, že určitě ne. Udělali podle něj to nejlepší, co tehdejší stav technologie dovoloval a dokonce úspěch zařízení vsadili na procesor malé firmy, která už jednou zklamala. „Většina velkých firem by NIKDY nic tak riskantního neudělala,“ říká Fadell.

Neméně důležitý než procesor byl také malý, na tehdejší dobu vysokokapacitní hard disk umožňující reklamní slogan „1000 písní v kapse“. Podstatné přitom podle Fadella bylo nejen samotné technologické řešení, ale také smlouva, která ho Applu zpřístupnila exkluzivně na dobu minimálně tří let. „Toshiba si nemyslela, že MP3 přehrávače byly velký trh – mysleli si, že to jsou laptopy,“ vysvětluje inženýr.

S pamětí byl spojen i ve své době největší nákup Applu, kdy utratil čtyři miliardy dolarů za flash paměti od Samsungu pro iPody mano. Steve Jobs si prý tehdy Fadella zavolal do konferenční místnosti, požádal ho osobně o podepsání smlouvy a zeptal se: „Jsi si jistý, že objednáváme správné věci? Bude to fungovat, že jo?“

Jeden člověk na Twitteru poznamenal, že za úspěchem iPodu stojí také idea prodeje kompletní zkušenosti, ne jen zařízení. Fadell souhlasil a zdůraznil podle něj ještě důležitější pravidelné představování nových produktů v nižších cenových relacích a zároveň přidávání nových funkcí nejvyšším modelům. Podobnou strategii lze sledovat také u iPhonů.

Nakonec přišla řada i na spor mezi FireWire, rychlým připojením dostupným pouze u zařízení Applu a USB 2.0, standardem, který využívaly všechny technologické společnosti. Ačkoliv s tím prý Steve Jobs silně nesouhlasil, Fadell ho spolu s technologickým novinářem Waltem Mossbergem přesvědčil. Výsledkem byla expanze iPodu a iTunes i na Windows, masivní rozšíření produktů Applu mezi zákazníky Microsoftu a s tím spojené výrazně vyšší povědomí o značce.

Komentáře